O internacionalizaci a odpovědnosti jednotlivců

Vážení kolegové a kolegyně, milí studenti, jako zvolený kandidát na rektora naší univerzity si vám dovoluji popřát úspěšný a kreativní rok 2014. Toto přání je zároveň výrazem mé nezlomné víry, že váš osobní úspěch bude úspěchem celé Univerzity Palackého v Olomouci.

V průběhu volební kampaně jsem opakovaně hovořil o mých prioritách v období 2014–2018 a považuji za fair se k nim po rektorské volbě znovu přihlásit. Univerzita Palackého v minulých obdobích významně a úspěšně investovala do rozvoje vědecké a pedagogické infrastruktury, která dnes v mnoha oblastech snese srovnání s jakýmikoliv zahraničními pracovišti. Za vynikající vědou a inspirativní výukou však vždy stojí konkrétní lidé, kteří rozhodujícím způsobem ovlivňují konkurenceschopnost, budoucnost i reputaci naší univerzity. Zároveň je zjevné, že výzkumný i pedagogický potenciál Univerzity Palackého v Olomouci začíná významně přesahovat hranice regionu i České republiky. Abychom tento potenciál naplnili a rozšířili intelektuální základnu, z níž se rekrutují studenti a badatelé na UP, musíme zformulovat vizi výzkumné středoevropské univerzity, která svou atraktivitou a kvalitou výzkumu bude schopna oslovovat studenty a vědce z blízkého i vzdáleného zahraničí. Na UP jsou již dnes pracoviště s významným podílem zahraničních studentů (lékařská fakulta) či badatelů (např. univerzitní centra excelence). Jsem nicméně přesvědčen, že dílčí, postupná a s rozmyslem realizovaná internacionalizace Univerzity Palackého napříč všemi fakultami a pracovišti je jednou z absolutně nezbytných podmínek našeho úspěšného rozvoje v budoucnosti. Statistické údaje každoročně zveřejňované časopisem Times Higher Education jasně ukazují, že vědecky nejvýkonnější a nejprestižnější univerzity jsou ty, které „loví“ studenty i vědce globálně s cílem podchytit talentované jedince a vytvořit jim podmínky k individuálnímu rozvoji. Vstoupí-li Univerzita Palackého do těchto vod, musí počítat se skutečností, že našimi konkurenty již nebudou primárně vysoké školy v České republice, ale daleko více univerzity v Evropě, Asii, Austrálii či Latinské Americe.

Mohl bych zmínit celou řadu dalších důvodů ve prospěch posílení mezinárodního charakteru Univerzity Palackého. Dotknu se pouze jediného, kterým je očekávaný pokles (pravděpodobně poměrně citelný) počtu státem dotovaných uchazečů o vysokoškolské studium v České republice v následujících několika letech. Orientace na zahraniční studenty nám může pomoci tomuto nepříznivému trendu úspěšně čelit. Zároveň vyšší počet zahraničních studentů na Univerzitě Palackého znamená alespoň částečné odpoutání se od jednostranné závislosti na státu.

Shodneme-li se, že vyšší míra internacionalizace Univerzity Palackého je žádoucím krokem, potom musíme být připraveni investovat energii, čas a v neposlední řadě i finanční prostředky, abychom ve výhledu 5–8 let mohli dospět do stavu, kdy angličtina bude na půdě naší akademie takřka rovnocenným jazykem s naší mateřštinou. I s tímto cílem jsem se rozhodl jmenovat prorektorkou pro zahraniční vztahy doc. Ivanu Obornou z Lékařské fakulty UP, která má v této oblasti značné zkušenosti a dlouhodobé úspěchy.

Zcela na konci tohoto blogu si dovolím vyjádřit jedno pevné osobní přesvědčení. K vynikajícímu výzkumu potřebujeme nepochybně kvalitní přístrojové vybavení, rozvinutou vědeckou infrastrukturu, fungující servis i vhodné prostory. Avšak nejpodstatnějším a zcela rozhodujícím faktorem úspěchu jsou samotní lidé a míra jejich entuziasmu, ochoty a kreativity. To platí pro akademiky, studenty či technický personál. Zároveň platí, že k naplnění kolektivního cíle ani zdaleka nestačí osobní angažovanost rektora, prorektorů či děkanů jednotlivých fakult, ale o úspěchu či neúspěchu rozhoduje nasazení nás všech, jednoho každého z nás.

Jaroslav Miller
kandidát akademického senátu
na rektora Univerzity Palackého