Putna, slušnost a akademické svobody

Chtěl jsem původně psát zcela nudný blog o podpoře vědy na UP, avšak páně prezidentův zásah do akademických svobod, jeho svérázný výklad ústavy a ještě svéráznější vysvětlení jeho úmyslu nejmenovat doc. Martina C. Putnu profesorem mne přimělo ke změně tématu. Ponechám stranou popis celé záležitosti, která je od minulého týdne notoricky známa a ze všech stran hojně okomentována. Soustředím se na jedinou věc.

Všiml jsem si nepřehlédnutelných a okamžitých reakcí českých univerzit, které vesměs reagovaly příkrým odmítnutím prezidentova činu i jeho pohnutek. Takřka vzápětí byl vytvořen facebookový profil „Akademická svoboda mi není Putna“ nabízející komentáře akademických a vědeckých elit této země a rektor Jihočeské univerzity dokonce umístil své provolání na hlavní webovou stránku univerzity. Na webovkách UP, na facebooku či na Žurnálu UP online jsem však nalezl zcela jiné informace. Namátkou vybírám z titulků v neděli večer 19.5.: Na Světě knihy triumfoval olomoucký atlas, Historicky první půlení děkana na univerzitě, Univerzita celý den sportovala, Výstavy v režii studentů historie, Do zahrady nejen za kouzlem rostlin. Po horečném googlování jsem přece jenom našel blog Tomáše Opatrného, který se k situaci vyjádřil (díky Tome, předběhl jsi mne). Tato skutečnost mne přiměla k přemýšlení, zdali Olomouc není příliš daleko od centra dění, zdali nezůstáváme neteční k plíživému a téměř nepostřehnutelnému úsilí o oklešťování svobod(y), a konečně zdali případ Martina C. Putny není tou kauzou, kvůli které by měla být vystavěna pevná a neprostupná zeď zdvořilého, slušného, ale nesmlouvavého odporu akademického světa vůči svévoli? Putnův případ je totiž případem nás všech. Osobně mám za to, že je znakem slušné společnosti zastat se člověka, jenž je nespravedlivě osočován, navíc prostřednictvím věcně nesprávné a irelevantní argumentace. Zaujme Univerzita Palackého k celé věci nějaký postoj?

Jaroslav Miller
Vedoucí katedry historie FF UP